Pražský hrad

Areál Pražského hradu je největší takovou strukturou na světě, a proto si zasloužil zápis do Guinessovy knihy rekordů. Pražský zámkový areál má rozlohu 70 000 metrů čtverečních.

Historie české státnosti, stejně jako polské, začíná se vstupem obou zemí do evropské rodiny křesťanské. Češi byli pokřtěni v 831 roce. První budovou, která se objevila v místě, kde je dneska Pražský hrad byl kostel Panny Marie obklopený hradbami. První zámek se začal stavět v IX století, během panování Spitygniewa I. V X století byl postaven kostel sv. Jiřího a rotunda sv. Víta, která ve stejném století již získala status katedrály. Z kostela sv. Jiřího se stal ženský klášter. Ještě před začátkem nového tisíciletí Boleslav II Pobožný nařídil přestavbu kostela sv. Jiřího na baziliku, kde se také začalo pohřbívat mrtvé členy jeho rodu.

Během panování prvního českého krále, se kolem Hradčan objevila kamenná zeď s třemi bránami, které bránily věže. V té době byla zničená katedrála sv. Víta a místo ní vybudováno velkolepou baziliku. Budova v románském slohu byla 70 metrů vysoká a stála se tak největší církevní stavbou v Čechách. Kostel sv. Jiřího se také dočkal investice, protože k němu byly přistavěny dvě věže. Během panování Spitygniewa II se dřevěné stavby začaly nahrazovat cihlovou konstrukcí.

Během příštích 200 let, kdy se přestěhovalo sídlo krále na Pražský hrad, byla zahájená jeho rekonstrukce, ale časté požáry v 1303 roce pohltily hrad. Rekonstrukce začala až po 30 letech. Za vlády Vladislava IV na přelomu čtrnáctého a patnáctého století byla dokončena hlavní část hradu a začalo se budovat další. Objevila se i zámecká kaple Všech svatých, kterou po několika letech, zničil další požár. 21. listopadu 1344 král Jan Lucemburský a tehdejší pražský biskup zahájili rekonstrukci baziliky sv. Víta. Románský sloh byl nahrazen gotickým. Vládce chtěl, aby tohle místo bylo víc vznešené a jeho cílem bylo utvořit zde místo uctívání sv. Václava. Chtěl, aby se tam konaly korunovace králů, a aby se katedrála stála sídlem arcibiskupa.

Na Jižní straně katedrály se objevil nový vstup se Zlatou bránou, jejíž průčelí ukazuje scény Posledního soudu. Práce byly dokončeny v 1385 roce. Další důležité investice měly místo v šestnáctém století. V roce 1554 byla postavena zvonice. Za panování Vladislava Jagellonského vzniklo mauzoleum, a v osmnáctém století byla jižní věž zakončena barokní střechou. Práce nad další lodí katedrály byla započatá ve druhé polovině devatenáctého století, celou stavbu předáno v roce 1929. Výstavba zámku ustála na mnoho let po smrti krále Ladislava IV, hlavně kvůli probíhajícím válkám. Teprve Wladyslaw Jagellonský se ujal toho nelehkého úkolu. Díky němu se hrad rozrostl o jihozápadní křídlo a velký sál zvaný Vladislavský, který má rozměry 62x16x13 a jeho klenba je provedena v gotickém stylu. Sponzorem budovy dalšího křídla byl císař Rudolf II Habsburský, a potom císařovna Marie Terezie, která musela investovat nejen do jižní budovy, ale také do opravy škod po požáru v 1757r.